Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
-
Zemřít dvakrát
Persson Leif G.W. SklademSkvělá cena!124 Kč
Do košíku
-
Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem
Persson Leif G.W. Není skladem91 Kč
Do košíku
-
Between Summer´s Longing and Winter´s End
Persson Leif G.W. Není skladem267 Kč
Do košíku
-
Another Time, Another Life
Persson Leif G.W. Není skladem306 Kč
Do košíku
-
Another Time, Another Life
Persson Leif G.W. Není skladem372 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
Bäckström. Evert Bäckström. Komisař Evert Bäckström. Takto by se asi představil hlavní hrdina knihy. Sebestředný, arogantní idiot, který si o sobě myslí, že snědl všechnu moudrost světa, ví všechno nejlíp, dokáže být neustále ve střehu a všechno mu projde. Parchant. A proto je tak perfektní! I když zmínky o jeho superklobáse, kterých bylo na můj vkus trochu více, mě opravdu nebavily a n... číst celéejraději bych mu tu superklobásu omotala kolem krku a uškrtila ho. Jak já ho miluju! :-) Mám ráda zapšklé, staré a protivné komisaře, protože dokážou kolikrát dodat ten správný švih vyšetřování a Bäckström je v tomto dokonalý. Nenávidíte ho až si jej zamilujete. To prostě jinak nejde. :-)
Krom Bäckströma tam je další důležitou postavou Annika, vyšetřovatelka, jež vás, nejednou, mile překvapí. Mám ráda hrdinky, které si nenechají nic líbit a dokážou některé věci otočit ku prospěchu svému, tak jak to třeba zrovna udělala tahle. Vtipně, nenásilně, inteligentně... Prostě žena na svém místě. :-)
Děj vám zde popisovat nebo přibližovat nebudu, protože je "složitější" a kdybych něco vynechala, tak by to nedávalo žádný smysl, kontext by byl nenávratně ztracen a spíš by vás to od čtení odradilo. Takto vám jen můžu napsat, že kniha byla skvělá, pokud máte rádi krimi, tak vám tuto knihu doporučuji.
Jedna věc, která ubrala na počtu hvězd je docela častý výskyt pravopisných chyb. Vím, že nikdo není dokonalý, ale knihy procházejí vícero rukama, než se dostanou na pulty knihkupectví a ke čtenářům, takže si myslím, že by se to stávat nemělo. Já jich během čtení napočítala 8... A to jsem se na ně nesoustředila. Jasně, někdo může namítnout, že je to málo na počet stran, ale mi to krapet zkazilo dojem ze skvělé knihy. Ovšem děj jako takový, ten zůstává po tomto malém incidentu skvělý. :-)
Krom Bäckströma tam je další důležitou postavou Annika, vyšetřovatelka, jež vás, nejednou, mile překvapí. Mám ráda hrdinky, které si nenechají nic líbit a dokážou některé věci otočit ku prospěchu svému, tak jak to třeba zrovna udělala tahle. Vtipně, nenásilně, inteligentně... Prostě žena na svém místě. :-)
Děj vám zde popisovat nebo přibližovat nebudu, protože je "složitější" a kdybych něco vynechala, tak by to nedávalo žádný smysl, kontext by byl nenávratně ztracen a spíš by vás to od čtení odradilo. Takto vám jen můžu napsat, že kniha byla skvělá, pokud máte rádi krimi, tak vám tuto knihu doporučuji.
Jedna věc, která ubrala na počtu hvězd je docela častý výskyt pravopisných chyb. Vím, že nikdo není dokonalý, ale knihy procházejí vícero rukama, než se dostanou na pulty knihkupectví a ke čtenářům, takže si myslím, že by se to stávat nemělo. Já jich během čtení napočítala 8... A to jsem se na ně nesoustředila. Jasně, někdo může namítnout, že je to málo na počet stran, ale mi to krapet zkazilo dojem ze skvělé knihy. Ovšem děj jako takový, ten zůstává po tomto malém incidentu skvělý. :-)
Hana Kubíková napsal/a o Zemřít dvakrát
Leif GW Persson je švédský kriminolog a autor detektivek, které jsou docela populární i v Česku, zatím jich tady vyšlo 8. Já jsem se k němu dostala letos na jaře přes knihu Umírající detektiv, která se mi dost líbila, a tak jsem se nemusela dlouho přemlouvat ani k nejnovějšímu přírůstku - detektivce, která právě vychází v nakladatelství MOBA: Zemřít dvakrát. Musím přiznat, že mé překvap... číst celéení bylo tentokrát veliké. Prvních 150 stran jsem vůbec netušila, co si mám o knize a zejména o hlavním hrdinovi myslet. V čele oddělení vražd oproti předpokladům nestojí žádný klasický a seriózní kriminalista, vrchním vyšetřovatelem je totiž komisař Evert Bäckström, šovinistický, narcistický, sobecký, nekorektní chlápek, milující dobré jídlo, luxus a ženy. Bäckström se rád předvádí, bere úplatky, a to jak ve formě tekuté, tak tradiční, a hlavně všechnu práci deleguje, aby se mohl někam zašít - do masážního salonu, restuarace, baru či na kanape schrupnout si před večeří. Po pravdě ale musím říct, že jsem si nakonec na tohoto policistu i jiný styl psaní zvykla a docela dost si knížku užila. Nebylo to i tím, že přes své špatné stránky je Evert Bäckström zároveň i nejlepším kriminalistou v zemi, který se prakticky nikdy neplete a objasněnost jeho případů je skoro stoprocentní?
O čem kniha je? Desetiletý skatu Edvin najde na letní výpravě na opuštěném ostrově lebku s kulkou uvnitř. Protože Edvin je velmi inteligentní kluk, zabalí lebku do igelitky a vypraví se k ní ke svému sousedovi a velkému učiteli Evertu Bäckströmovi. Je zahájeno vyšetřování a analýzou DNA se dojde k určení totožnosti oběti. A tady se objevuje háček, resp. velký hák. Obětí je Švédka thajského původu Jaidee Kunchaiová, která ovšem tragicky zahynula v roce 2004 při tsunami v Thajsku. Byla jednou z 543 švédských obětí této přírodní katastrofy, po identifikaci švédskými policisty byla na místě zpopelněna. Nikdo ale nemůže zemřít dvakrát, to je komisaři Bäckströmovi jasné hned. A tak se rozjíždí velké vyšetřování, které Bäckströmovi lehce naruší jeho obvyklý režim sestávající z dobrého jídla, skvělého pití a nějakých těch tělesných požitků. Nejvíc práce samozřejmě odvedou Bäckströmovy nejbližší kolegyně Annika Carlssonová a Nadja Högbergová, tentokrát se ale musí trochu zapojit i on, hlavně tím, že se snaží co nejdál od případu udržet přidělenou státní zástupkyni, která svými zásahy objasnění záhady spíš hatí.
O čem kniha je? Desetiletý skatu Edvin najde na letní výpravě na opuštěném ostrově lebku s kulkou uvnitř. Protože Edvin je velmi inteligentní kluk, zabalí lebku do igelitky a vypraví se k ní ke svému sousedovi a velkému učiteli Evertu Bäckströmovi. Je zahájeno vyšetřování a analýzou DNA se dojde k určení totožnosti oběti. A tady se objevuje háček, resp. velký hák. Obětí je Švédka thajského původu Jaidee Kunchaiová, která ovšem tragicky zahynula v roce 2004 při tsunami v Thajsku. Byla jednou z 543 švédských obětí této přírodní katastrofy, po identifikaci švédskými policisty byla na místě zpopelněna. Nikdo ale nemůže zemřít dvakrát, to je komisaři Bäckströmovi jasné hned. A tak se rozjíždí velké vyšetřování, které Bäckströmovi lehce naruší jeho obvyklý režim sestávající z dobrého jídla, skvělého pití a nějakých těch tělesných požitků. Nejvíc práce samozřejmě odvedou Bäckströmovy nejbližší kolegyně Annika Carlssonová a Nadja Högbergová, tentokrát se ale musí trochu zapojit i on, hlavně tím, že se snaží co nejdál od případu udržet přidělenou státní zástupkyni, která svými zásahy objasnění záhady spíš hatí.
Mohla bych hovořit o inteligentní zápletce a napětí, ale raději hned řeknu, že tento krimi román je show jednoho muže. Komisař Evert Bäckström je naprostý unikát. Tenhle tlustý týpek bere úplatky, své kolegyně posuzuje podle velikosti prsou a svou mužskou chloubu nazývá superklobásou. V práci se objevuje jen sporadicky, věčně je opilý jako Dán a jeho praktiky se nijak neliší od těch, kt... číst celéeré používá mafie.
Švéd Leif GW Persson (1945) je zkušený autor publikující už přes dvacet let. V profesním životě psal scénáře k detektivním seriálům a pracoval i u policie. V kriminologii dosáhl nejvyšších met a v současné době připravuje vlastní televizní pořad věnovaný nevyřešeným vraždám. Persson je upřímný, miluje černý humor, nadsázku a sebeironii. Všechno tohle dokonale zužitkoval v krimi románu „Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem“, který vydala brněnská Moba. A nutno podotknout, že svou jízlivost a drsné hlášky dotáhl až k absurditě.
V příběhu exceluje kriminální komisař Evert Bäckström a věřte mi, že byste ho hltali i tehdy, kdyby vám vyprávěl jen o tom, jak strávil víkend. Bäckström je persona ve světě severské krimi naprosto ojedinělá. Je to typ antihrdiny, ale není tak zlý jako Sebastian Bergman ani tak rozháraný jako Harry Hole. Tenhle člověk je egoistický požitkář a řekla bych, že českému čtenáři odkojenému Švejkem, přiroste k srdci. Ačkoliv má román přes 650 stránek, bude vás mrzet, že není ještě delší. Detektivních zápletek je tady hned několik a autor vám poskytl i vodítka k úspěšnému vyřešení všech případů, ale myslím, že vás hlavní postava uchvátí tak, že nebudete vnímat nic jiného.
Komisař Bäckström je médii a veřejností považován za legendu a jednoho z nejlepších vyšetřovatelů na světě. Ti, kteří s ním musí pracovat, ho mají plné zuby a jsou upřímně rádi, když se opije a na zavřené dveře své kanceláře vyvěsí tabuli s výstražným nápisem Nerušit. Bäckström svůj příběh vypráví v první osobě a díky tomu si může dovolit spoustu nekorektních, ale o to trefnějších a vtipnějších postřehů. V hodnocení svých kolegů nešetří vulgaritami a celkově si nedělá o švédském právním systému žádné iluze.
Když mu na stole přistanou dva naprosto šílené případy, snaží se je odložit, aniž by jim věnoval větší pozornost. Jako policista zná řadu fíglů a ví, jak zatlačit na podřízené i šéfy, aby měl co nejméně práce. Případů se ale nemůže zbavit, a tak jimi pověří nejméně schopné členy týmu. Pokud někdo náhodou objeví něco podnětného, Bäckström mu přikáže, aby o tom mlčel. V dobré víře, že dotyčnému pomáhá, aby neskončil v blázinci, mu tak unikají důležitá fakta a čtenář se musí smát tomu, jaký je kriminální komisař trouba a břídil. Bäckström se zašívá, prodává informace médiím, a když se náhodou dobrovolně nabídne, že uspořádá přednášku pro důchodce, jde o domluvenou akci, za kterou od pořadatelů shrábne pěkně tučnou sumičku.
Bäckström si užívá, a aby nepřišel o svůj životní standard, neváhá manipulovat s důkazy, zastrašovat svědky či falšovat protokoly. Uvidíte, že se dopustí ještě něčeho mnohem horšího, ale protože to souvisí s pátráním po hrací skřínce ve tvaru Pinokia, nechám si to raději pro sebe. Ačkoliv policie řeší vraždu a několik dalších zločinů, ústředním tématem je vypátrání hračky v hodnotě dvě stě milionů švédských korun. Tato hračka kdysi patřila carské rodině a Bäckström dělá možné i nemožné proto, aby mohl do případu namočit švédského krále, kterého považuje za zločince.
Persson občas zabrousí do historie a děje se tak ústy postav, které to mají v popisu práce. Jejich vyprávění je napínavé, ale Bäckström je dokáže shodit takovou průpovídkou, že dostane záchvat smíchu. Tohle je prostě úžasně vtipné čtení o muži, který ostatní považuje za tupce a primitivy, přičemž jediný tupec a primitiv je on sám. Bäckström má díry ve vzdělání a za jeho vědomosti by se musel stydět i školák. Přesto všechno ho veřejnost považuje za boha a paradoxní je, že se mu i podaří zjistit, jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem. Závěr vás překvapí, ale co byste čekali jiného?
„Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem“ je svěží antidetektivka, která funguje jako skvělý zaháněč špatné nálady. Proto ji doporučuji nejen milovníkům krimi, ale i těm, kteří rádi čtou humoristické romány.
Švéd Leif GW Persson (1945) je zkušený autor publikující už přes dvacet let. V profesním životě psal scénáře k detektivním seriálům a pracoval i u policie. V kriminologii dosáhl nejvyšších met a v současné době připravuje vlastní televizní pořad věnovaný nevyřešeným vraždám. Persson je upřímný, miluje černý humor, nadsázku a sebeironii. Všechno tohle dokonale zužitkoval v krimi románu „Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem“, který vydala brněnská Moba. A nutno podotknout, že svou jízlivost a drsné hlášky dotáhl až k absurditě.
V příběhu exceluje kriminální komisař Evert Bäckström a věřte mi, že byste ho hltali i tehdy, kdyby vám vyprávěl jen o tom, jak strávil víkend. Bäckström je persona ve světě severské krimi naprosto ojedinělá. Je to typ antihrdiny, ale není tak zlý jako Sebastian Bergman ani tak rozháraný jako Harry Hole. Tenhle člověk je egoistický požitkář a řekla bych, že českému čtenáři odkojenému Švejkem, přiroste k srdci. Ačkoliv má román přes 650 stránek, bude vás mrzet, že není ještě delší. Detektivních zápletek je tady hned několik a autor vám poskytl i vodítka k úspěšnému vyřešení všech případů, ale myslím, že vás hlavní postava uchvátí tak, že nebudete vnímat nic jiného.
Komisař Bäckström je médii a veřejností považován za legendu a jednoho z nejlepších vyšetřovatelů na světě. Ti, kteří s ním musí pracovat, ho mají plné zuby a jsou upřímně rádi, když se opije a na zavřené dveře své kanceláře vyvěsí tabuli s výstražným nápisem Nerušit. Bäckström svůj příběh vypráví v první osobě a díky tomu si může dovolit spoustu nekorektních, ale o to trefnějších a vtipnějších postřehů. V hodnocení svých kolegů nešetří vulgaritami a celkově si nedělá o švédském právním systému žádné iluze.
Když mu na stole přistanou dva naprosto šílené případy, snaží se je odložit, aniž by jim věnoval větší pozornost. Jako policista zná řadu fíglů a ví, jak zatlačit na podřízené i šéfy, aby měl co nejméně práce. Případů se ale nemůže zbavit, a tak jimi pověří nejméně schopné členy týmu. Pokud někdo náhodou objeví něco podnětného, Bäckström mu přikáže, aby o tom mlčel. V dobré víře, že dotyčnému pomáhá, aby neskončil v blázinci, mu tak unikají důležitá fakta a čtenář se musí smát tomu, jaký je kriminální komisař trouba a břídil. Bäckström se zašívá, prodává informace médiím, a když se náhodou dobrovolně nabídne, že uspořádá přednášku pro důchodce, jde o domluvenou akci, za kterou od pořadatelů shrábne pěkně tučnou sumičku.
Bäckström si užívá, a aby nepřišel o svůj životní standard, neváhá manipulovat s důkazy, zastrašovat svědky či falšovat protokoly. Uvidíte, že se dopustí ještě něčeho mnohem horšího, ale protože to souvisí s pátráním po hrací skřínce ve tvaru Pinokia, nechám si to raději pro sebe. Ačkoliv policie řeší vraždu a několik dalších zločinů, ústředním tématem je vypátrání hračky v hodnotě dvě stě milionů švédských korun. Tato hračka kdysi patřila carské rodině a Bäckström dělá možné i nemožné proto, aby mohl do případu namočit švédského krále, kterého považuje za zločince.
Persson občas zabrousí do historie a děje se tak ústy postav, které to mají v popisu práce. Jejich vyprávění je napínavé, ale Bäckström je dokáže shodit takovou průpovídkou, že dostane záchvat smíchu. Tohle je prostě úžasně vtipné čtení o muži, který ostatní považuje za tupce a primitivy, přičemž jediný tupec a primitiv je on sám. Bäckström má díry ve vzdělání a za jeho vědomosti by se musel stydět i školák. Přesto všechno ho veřejnost považuje za boha a paradoxní je, že se mu i podaří zjistit, jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem. Závěr vás překvapí, ale co byste čekali jiného?
„Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem“ je svěží antidetektivka, která funguje jako skvělý zaháněč špatné nálady. Proto ji doporučuji nejen milovníkům krimi, ale i těm, kteří rádi čtou humoristické romány.
Ivuska napsal/a o Zemřít dvakrát
Leif GW Persson je další autor, ke kterému už se nejspíš vracet nebudu. Četla jsem od něj už jednu knihu a to byl takový průměr. Teď se mi do rukou dostala tahle a opravdu jsem se do příběhu vůbec nemohla začíst. Nevím jistě, čím to bylo - možná to byla prostě nepravá kniha v nepravý čas - i to se někdy stává. Každopádně manželovi se naopak líbila hodně, byl spokojený, takže v naší knih... číst celéovně zatím zůstává a hodnotím tedy celkově jako průměr.
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
