Kafka. Proces. Kde začít?

Proměnu jsem četl kdysi a to dvakrát. Nepřišlo mi to vůbec špatné, ale ani extra dobré. Následně jsem četl povídky a ty se mi opravdu nelíbily a řekl jsem si, že je Kafka značně přeceňován. Nicméně jsem nad nim nelámal hůl a pořídil si Proces.

Toto si myslím teď: Kafka uměl psát perfektně. Věděl dobře, co dělal. Měl také přirozený talent na spoustu disciplín jako je psychologie, filozofie, či sebereflexe. Co se týče interpretace, myslím si, že moc dobře věděl, že se dají jeho díla interpretovat všelijak a bylo to i jeho záměrem. Respektive.. jelikož je to tak nenucené.. to jeho záměrem být nemuselo, ale v jeho psaní se to odráželo přirozeně, čímž jenom podtrhoval svoje vlastní vnímání reality.

Už začínám chápat, proč ve mě vyvolával rozporuplné pocity stejně jako chápu, proč vidím zpětně Kafku v dílech Lynche, Burroughse a dalších. Surrealismus beru, nejsem jeho výlučným fanouškem, ale rozumím mu podobně jako psychdelii. Kafkův surrealismus není v Procesu ještě tak zřejmý, nicméně vybublává spolu s dalšími pocity.

Chápu Kafku, jsem také menšina v menšině, taky nesnáším své zaměstnání a hledám takové, kde bych měl čas na psaní. A těch paralel s jeho životem mám zdá se víc, proto oceňuju o co usiloval a co se mu povedlo.

Proces je vynikající dílo. Nejprve je třeba ocenit důmyslnou koncepci kapitol. I přes to, že je dílo nedokončené (mimochodem fragmenty krásně doplňují určité nuance v ději), tak funguje náramně zajímavě. Uzavřenou kapitol podtrhuje izolaci postavy. Celým dílem prostupuje škála emocí, jejichž konstruktérem je sám Franz Kafka vůči čtenáři a nejspíš i sám sobě. Byl jsem u soudu, byl jsem zatčen, zdá se mi o tom i po letech, ten strach ze "systému", byrokracie, soudní moci je v nás vtisknutý. Místy je to zdlouhavé a nudné, ale troufnu si říct, že jde i o záměr, protože o to více vyniknou surrealistické, absurdní a bizarní momenty. Smál jsem se nahlas, práce s ironií a situačním humorem je zde božská. Ačkoliv přichází pomálu. Ke konci stoupá tlak a poslední dvě kapitoly již byly extrémně intenzivní a dodaly celému dílu na zlověstnosti, atmosféře útlaku a celkově šlo o výborné zakončení.

Není to ani zdaleka nejlepší kniha jakou jsem četl, ale jakýmsi způsobem mě fascinovala a zapálila ve mě jiskru zájmu. Musím si teď přečíst i Ameriku a Zámek. Určitě bych uvítal i více surrealismu, či absurdnosti, tak uvidíme, co v Zámku. Každopádně Proces je vynikající kniha, určitě ne pro každého, ale pro lidi podobného smýšlení jako Kafky bude příjemným souzněním. schovat popis